Ztráta někoho blízkého. Potká to každého z nás. Někdo, koho jsme milovali, s kým jsme trávili svůj čas, s kým jsme se radovali i hádali, najednou není. Každá taková ztráta nás hluboce zasáhne.
Někteří z nás však čelí situaci, která je mimořádně bolestná a pro mnohé nepředstavitelná. Ztráta miminka nebo dítěte. Před nějakou dobou jsem se setkala s někým, kdo mi ukázal, že dá se vyrovnat i s takovou životní situací. Bylo pro mne inspirující vidět, že svůj příběh dovede sdílet a navíc pomáhat ostatním, které něco podobného potká.
Ano, smrt miminka přinese neuvěřitelnou bolest. Jenže další bolestí je i to, že dané téma se stane jistým tabu. Okolí neví, jak má reagovat. Lidé se o tom nechtějí bavit, aby rodiče ještě více nerozesmutnili. Všichni našlapují po špičkách, někdo čas od času dupne na minu, tj. podaří se mu nějakou nevhodnou poznámkou zasáhnout již tak rozdrásané srdce („Tak se hlavně soustřeďte na staršího, potřebuje vás“).
Okolí se často snaží povzbudit, sympatizovat, ale to rodičům nepomáhá. Potřebují podporu, empatii, poznání, že v tom nejsou sami. Často se chtějí ze svých pocitů vymluvit, vykřičet, vyplakat, ale vlastně není s kým. Pro okolí je takové povídání velkým břemenem a partner, druhý z rodičů, sám neví, co se sebou.
Příběhy druhých jako inspirace
Když jsem se tedy před časem potkala s jistou maminkou a zjistila, jaký osud ji potkal, obdivovala jsem její schopnost se s tou ztrátou vyrovnat, a zároveň přemýšlela o tom, kde vzala sílu všechno zvládnout.
Zde je její příběh, ukázka toho, jak je možné se se ztrátou vypořádat.
- Nebát se dané emoce vyjádřit. Jí samotné pomohlo, že znovu začala kreslit. Někdo ale potřebuje mluvit, někdo jiný potřebuje ticho a klid, aby mohl plakat. Každý potřebuje něco jiného, ale každý potřebuje prostor, aby mohl vypustit to, co se děje v jeho duši.
- Nebát se komunikovat se svým partnerem. Ano, každý své emoce prožívá jinak, ale je důležité, aby v tom partneři byli spolu. Možná to bude znít zvláštně, ale partneři se na sebe vzájemně mohou i zlobit a otevřeně či mlčky si vyčítat, co se stalo. Ač je takové povídání bolestné, často může jejich vztah udržet, někdy i zachránit.
- Nebát se vyhledat pomoc. Okolí, blízká rodina či kamarádi sice mohou pomoci s praktickými záležitostmi, ale nebývají dobrými těšiteli duše. Psychoterapie je jednou z možností, hlavně pro ty, kteří o svých pocitech dovedou a chtějí mluvit. Někdy ale pomoc může spočívat v tom, že slyšíme či vidíme, že v tom nejsme sami – například pomocí projektu Prázdná kolébka (http://www.prazdnakolebka.cz/)
Ona maminka dovedla jít ještě dál. Nabízí pomoc těm, kterým se obdobná situace stala. Přes svůj příběh, přes svá sdílení dovede ostatním dát podporu, kterou tak moc potřebují.
Kromě osobní podpory se také rozhodla vytvořit PRŮVODCE PO ZTRÁTĚ MIMINKA, tvořivý sešit – bezpečný prostor, kde je možné se z té bolesti vypsat i vykreslit. Kde je možné najít podporu, příběhy i praktická doporučení a SÍLU TO ZVLÁDNOUT. Sešit, který provádí rodiče krok za krokem tímto náročným obdobím.
Pokud se o projektu chcete dozvědět více, podívejte se na náš Facebook : https://www.facebook.com/tavia.cz/