Před časem jsem dostala otázku, zda psychoterapie je určena primárně pro mladé lidi. Otázka mne v první chvíli zaskočila. Mými klienty jsou přeci lidé napříč generacemi. Když jsem se však nad otázkou důsledněji zamyslela, jisté rozdíly v přístupu k psychoterapii jsem vysledovala.

Nechtěla jsem však nikterak generalizovat mou limitovanou zkušenost. Proto jsem hledala různé zdroje a výzkumy, abych se podívala, jak se věci mají – v širším měřítku.

Zároveň je důležité poznamenat, že níže popsané trendy jsou stále velmi obecné a nemusí platit pro každého jednotlivce v dané generaci. Každý člověk je jedinečný a jeho přístup k psychoterapii může být ovlivněn mnoha faktory. Včetně jeho osobních zkušeností, kulturního prostředí a dalších sociálních faktorů.

Pojďme si nejdříve vydefinovat jednotlivé generace, ať víme k čemu se v tomto článku vztahujeme. Rozpětí let narození pro jednotlivé generace mohou být totiž odlišné podle toho, jaký zdroj budete zkoumat. Pro tento článek uvažujeme následující dělení:

  • Poválečná generace, neboli Baby Boomers (narozeni 1946-1964)
  • Generace X, v českém kontextu Husákovy děti (narozeni 1965-1980)
  • Generace Y, nazývaní Mileniálové (narozeni 1981-1996)
  • Generace Z, nazývaní Zoomers (narozeni 1997-2012)

Duševní zdraví? Dovedeme o něm mluvit?

Psychoterapie může být důležitým nástrojem pro podporu duševního zdraví, ne každý je ovšem otevřen pomoc vyhledat. Asi tušíme, že duševní zdraví je zásadním aspektem naší celkové pohody. Že ovlivňuje naše myšlení, pocity a chování a může mít dopad na všechny oblasti našeho života. A ano, v posledních letech se duševní zdraví stalo významnějším tématem diskusí a roste povědomí o tom, že je důležité vyhledat v případě potřeby pomoc. Jedna nedávná americká studie ukázala, že většina lidí (74%) napříč generacemi vnímá své duševní zdraví stejně důležitě, jako to fyzické. Nicméně, přístup k řešení problémů v této oblasti je jiný. Ukázalo se, že pouze 8% respondentů z poválečné generace vyhledá psychoterapeuta v případě potřeby, což se zdá být poměrně nízké číslo v porovnání s 45% Mileniálů.

Zároveň, téma duševního zdraví bylo dlouho stigmatizováno a nepochopeno. A toto stigma se může lišit napříč generacemi. Například generace X (Husákovy děti) mohla vyrůstat v době, kdy se o duševním zdraví nemluvilo tak otevřeně jako dnes. Na druhou stranu Mileniálové vyrůstali v době, kdy se o duševním zdraví začalo otevřeněji mluvit. Mohou však také čelit tlaku, aby na sociálních sítích vypadali „dokonale“, což může vést k úzkostem a depresím. Generace Z vyrostla ve světě, kde se duševní zdraví méně stigmatizuje, a proto se jim může lépe mluvit o svých pocitech a vyhledat pomoc, například formou psychoterapie. Nicméně na jejich duševní zdraví může mít dopad tlak s spojený s neustálým připojením k technologiím.

Jaký tedy jednotlivé generace mají přístup k psychoterapii?

Generace X

Tato generace má tradičnější přístup k duševnímu zdraví a je méně pravděpodobné, že bude o problémech duševního zdraví otevřeně hovořit. Příslušníci generace X jsou obecně nezávislí, odolní a soběstační. Mívají pocit a často tak byli vychováváni, že mají „zatnout zuby a vydržet“.
Generace X se často domnívá, že problémy duševního zdraví by se měly řešit v soukromí a diskrétně. Raději vyhledávají pomoc odborníků a vyhýbají se diskusi o svých problémech s rodinou nebo přáteli. Vzhledem ke stigmatizaci duševního zdraví během jejich výchovy může generace X více váhat s vyhledáním pomoci. Problémy s duševním zdravím mohou považovat za projev slabosti a mohou se je snažit řešit na vlastní pěst. S přibývajícím věkem si však mnozí příslušníci generace X začali uvědomovat důležitost duševního zdraví a v případě potřeby vyhledávají pomoc.

Pokud se zamyslím nad svými zkušenostmi s přístupem k psychoterapii u této generace, musím s ní – pochopitelně na obecné rovině – souhlasit. Pro některé klienty je obtížné s kýmkoli sdílet i fakt, že na terapii dochází – toto často neřeknou ani se svým nejbližším. Mlčenlivost, kterou je psychoterapie vázána, je pro ně extrémně důležitá a dává jim pocit bezpečí. Často v rámci psychoterapie poprvé v životě vysloví něco, co v nich bylo mnoho let skryto.

Generace Y – Mileniálové

Tato generace je známá svou otevřeností a ochotou diskutovat o otázkách duševního zdraví. Mileniálové si cení emoční inteligence a s větší pravděpodobností vyhledají pomoc v případě problémů s duševním zdravím. Mileniálové častěji vyhledávají pomoc v otázkách duševního zdraví u rodiny a přátel. Vyrůstali s technologiemi a internetem a i díky tomu měli a mají snadnější přístup k informacím o duševním zdraví. Což vedlo k větší informovanosti a akceptaci vyhledání pomoci. Na druhou stranu, sociální média a neustálý tlak na dokonalou image mohou přispívat k úzkostem a depresím.

Ze své zkušenosti mohu říci, že u této generace vnímám vyšší míru informovanosti. Tj. často se mi stává, že klienti přichází s teoretickou znalostí problému. Což však někdy může být překážkou – máme nějak zafixováno, že když tomu rozumíme, tak bychom přeci měli být schopni onen problém vyřešit. A v rámci psychoterapie chvíli trvá, než překleneme stud. Stud z toho, že „vím, kde problém je, ale připadám si méněcenně, protože se ho neumím zbavit“. Dalším tlakem, který u této generace vnímám, je touha chovat se správně. Takto „by se to mělo dělat“. A to vytváří ohromný tlak a nepřijetí sebe sama. Protože i když racionálně rozumíme tomu, že každý je jedinečný a tudíž nelze hledat „správný způsob chování“, obava z hodnocení ostatních a porovnávání s někým či něčím, nám nedovolí přijmout ty prvky naší osobnosti, které se se „správnou“ verzí zcela neslučují.

Generace Z

První generace, která vyrostla zcela v digitálním světě. Příslušníci generace Z si cení rozmanitosti a inkluze a častěji se zasazují o osvětu v oblasti duševního zdraví. Generace Z častěji otevřeně diskutuje o duševním zdraví a terapii vnímá jako nástroj růstu a sebezdokonalování. Je také pravděpodobnější, že se budou obracet na sociální média pro podporu, zdroje a informace. Častěji také vyhledávají pomoc prostřednictvím online zdrojů a mohou upřednostňovat psychoterapii vedenou online nebo prostřednictvím chatu před tradičními osobními sezeními.Sociální média a tlak na dokonalou image však mohou mít vliv i na duševní zdraví příslušníků generace Z. Mohou pociťovat neustálou potřebu být „na příjmu“ a ve spojení, což může vést k úzkosti a vyhoření.

Nejsou to však jen sociální média, oněch tlaků, kterým je tato generace vystavena, je jistě mnoho. Nedávný průzkum Národního ústavu duševního zdraví, poukázal na fakt, že víc jak 50 % žáků devátých tříd v ČR projevuje známky zhoršeného well-beingu. 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti.

Pokud se zamyslím nad svou zkušeností z práce s touto generací, vnímám, že se občas zástupci této generaci dostávají pod velký tlak. Na jedné straně dovedou otevřeně mluvit o duševním zdraví, o svých pocitech a emocích, a zároveň se neustále musí vypořádávat s velkou dávkou nástrah. Tuto generaci velmi silně zasáhla izolovanost v době pandemie koronaviru, objevuje se často citlivost k celospolečenským, globálním tématům (například klimatické změny). A také, podobně jako u Mileniálů, jsou vystaveni tlaku na „správnost“, který může být v rozporu s potřebou respektu k rozdílnosti.

Přístup k duševnímu zdraví je jedinečný.

Každý z nás je jedinečný. Proto každý z nás může mít různé zkušenosti a přístupy k duševnímu zdraví v závislosti na různých faktorech, jako je výchova, kultura a osobní životní zkušenosti. I zde tedy platí, že bychom měli být schopni tyto rozdíly rozpoznat a respektovat.

A také bychom měli mít na paměti, že neexistuje jediný „správný“ způsob, jak se vyrovnat s problémy duševního zdraví, a měli bychom respektovat a podporovat druhé, aby měli možnost najít to, co jim nejlépe vyhovuje.