Vánoce jsou pro naše vztahy jedním z nejrizikovějších období roku. Všudypřítomné reklamní ódy na radost vytěsňují fakt, že uprostřed rodinného kruhu pod vánočním stromkem pokoutně číhá nebezpečí nedořešených konfliktů a minulých křivd.

Když jsem byla malá holka, většina našich Štědrých dnů probíhala kriticky už od rána. Nervozita spojená s přípravami „toho nejkrásnějšího dne v roce“ rozdmýchala banální konflikty nad strouhankou a salátem to olbřímích rozměrů. Oba mí rodiče byli již ve druhém manželství, časem tedy přišly konflikty nad návštěvami nevlastních dětí a jejich přítomností u toho či onoho slavnostního aktu.

Obzvlášť silnou vzpomínkou je pro mě Štědrý večer, kdy jsem dostala od své nevlastní sestry chlupatého šedého křečka. Jedinou chybkou bylo, že moje máma nesnášela hlodavce, a o chystaném daru předem nic netušila. Nebyla jsem si tenkrát vůbec jistá, zda se vlastně mohu z vysněného živého dárku radovat anebo mám zachovat kamennou tvář. Při pohledu na mámu, to spíš vypadalo na tu druhou volbu.  Prožívala jsem velký zmatek a s křečkem se raději zavřela do svého pokoje. Hádku jsem po odchodu návštěvy slyšela už jen skrze prosklené dveře.

A tak to šlo až do dospělosti. Averze mých rodičů k Vánocům se každým rokem zvyšovala. Dnes z nich zbyla pouze symbolická větvička ve váze. Další Vánoční artefakty ani prožitky by návštěvník v rodinném hnízdě nenašel.

Vánoce přináší radost i bolest

Naštěstí jsem si od oněch dob vytvořila vlastní rituály se svými dětmi a mužem a Vánoce jsem si uchovala.

Ne všichni mají takové štěstí. Pokud zažíváme jako děti v rodině časté napětí a neshody, zvykneme si na to. Aniž bychom si to uvědomovali, můžeme mít potom tendence vyvolávat konflikty jen proto, že ten klid nám k Vánocům jaksi neštymuje.

Jindy, na nás mohou padnout chmury, které nám připomínají, že nejsme s těmi, se kterými bychom být chtěli. Rozvedení rodiče zápasí s pocity viny vůči svým dětem, které nemohou v tu samou dobu být u dvou stromečků. Vzpomínáme také na, ty, kteří nás nedávno opustili.

Nejtěžším vánočním prožitkem bývá ale samota. Nejen ta opravdová, kdy není nikdo, kdo by s námi zasedl ke štědrovečerní večeří. Často to bývá osamělost uprostřed živého rodinného veselí a plných stolů. Osamělost, která nás izoluje od ostatních. Osamělost, která nás může přivést k uvědomění, že věci se mají jinak, než bychom si přáli.

 A jaké je tedy poselství Vánoc?

Zkrátka, je mnoho důvodů, proč o Vánocích neprožíváme jenom radost a harmonii, jak nám radí reklamní spoty. K Vánocům patří neodmyslitelně i pocity nostalgie, smutku a zklamání. Vždyť stačí jen nevhodný dárek, nedocenění snahy či nedostatek zájmu, ze strany našich milovaných.  Je proto dobré si připomenou, že ať už jsme věřící nebo ne, poselstvím Vánoce je naděje. Naděje, že pokud nejsem šťastni a spokojeni se svými současnými vztahy, je možné něco změnit. Naděje na opravdovou radost, kterou si do života můžeme přinést třeba tím, že si přiznáme něco, co před sebou už dlouho schováváme a začneme to řešit. Naděje, že najdeme sílu vyslovit to, co jsme se vždy báli říct. Naděje, že odvaha ke změně nakonec zvítězí nad obavami či strachem.

Přejeme Vám, abyste o letošních Vánocích v sobě objevili naději. Věříme, že pokud patříte k těm, kteří zrovna prožívají trápení se sebou či s lidmi okolo Vás, že se Vám podaří dozrát k rozhodnutí s tím něco udělat. Třeba pak budou ty příští Vánoce vypadat jinak.

Váš tým Tavie

PF 2019