Pro většinu rodičů s tzv. puberťáky je velkou výzvou pustit své ratolesti do světa. Jak se budou sami za sebe rozhodovat? Budou se chovat bezpečně?

Adolescenti jsou často popisováni jako někdo, kdo dělá špatná rozhodnutí a chová se nebezpečně, ať už se jedná o návykové látky, sex a další, potenciálně nebezpečné aktivity. A skutečně, výzkumy ukazují, že teenageři se chovají riskantněji než dospělí, pokud se jedná o alkohol, kouření, sex, násilí, kriminalita a dopravní nehodovost (Steinberg, et al., 2008).

Proč tomu tak je?

Pravděpodobně jste slyšeli různá vysvětlení. Někteří odborníci například tvrdí, že ono riskování je spojeno s nedovyvinutým prefrontálním kortexem, tj. tou částí mozku, která řídí naše plánování, pomáhá regulovat emoce a také pomáhá, abychom se zastavili před tím, než něco uděláme. Prefrontální kortext prochází zásadními změnami vývoje v průběhu puberty, což může být jedním z důvodů vyšší impulsivity – jednou z charakteristik chování adolescentů (Somerville, et al., 2010).

Dalším důvodem, proč má teenager vyšší sklon k riskantnímu chování, může být fakt, že mají zvýšenou citlivost systému odměňování (Galván, 2013). Citlivost systému odměňování určuje, jak si dovedeme užívat odměnu – což může být jídlo, peníze nebo pochvala či ocenění. Část mozku, která je spjata s tímto systémem odměny se take významně mění v průběhu puberty.

Jasně, změny v mozku jsou důležité, ale není to jen mozek, kdo mění situaci. To, na co se často zapomíná, je vliv okolí, kamarádů.

Test vlivu vrstevníků na rozhodování adolescentů

Chein a spol. (USA) (studie je v anglickém jazyce) ve spojených státech provedli studii, která sledovala vliv okolí (kamarádů) na rizikovost v rozhodování u adolescentů.

Výzkum porovnával chování adolescentů (14-18 let), tzv. mladých dospělých (19-22 let), a dospělých (24-29 let). Cílem stuide bylo simulovat reálnou situaci – rozhodování při řízení auta.

Výzkumníci k tomu využili simulátor řízení vozidla (trenažér) a tzv. test zastavení na světlech. V tomto testu řidič projíždí 20ti křižovatkami, každá z nich je řízená světly a pokaždé naskočí žlutá, jakmile se řidič ke křižovatce přibližuje. Řidič se tedy musí pokaždé rozhodnout, zda křižovatku projede na žlutou nebo zda zastaví. V některých případech, pokud se rozhodne projet, narazí do jiného vozidla.

Aby se podpořila touha účastníků projet na žlutou, bylo jim řečeno, že získají peněžní odměnu, která se bude odvíjet od toho, jak rychle projedou celou trasu. Nicméně, účastníci také věděli, že pokud nabourají, dostanou poměrně vysoký trest – ztratí mnohem více času, než kolik by ztratili, kdyby počkali na zelenou.

Účastníci byli testováni o samotě a poté společně se svými vrstevníky. Před vlastním testem jim bylo řečeno, že si mohou vzít s sebou kamarády. Výzkumníci ale nechtěli vystavit účastníky přímému tlaku okolí. Jejich kamarádi pouze sledovali jízdu v jiné místnosti. Tímto způsobem se sledoval pouze efekt pasivní účasti vrstevníků na chování testovaných.

A výsledek?

Pokud byli adolescenti v rámci testu sami, chovali se velmi podobně jako mladí dospělí a dospělí. Nicméně, jakmile byli sledování jejich vrstevníky, mnohem častěji volili riskantnější možnost a častěji také narazili do jiného vozu. U mladých dospělých a dospělých se rozdíl v chování v návaznosti na sledování vrstevníky neprokázal. Pokud tedy pouhé sledování kamarády takto ovlivňuje chování teenagerů, je velmi pravděpodobné, že realná přítomnost může ještě výrazněji zvýšit riziko jejich chování.

Co to tedy znamená?

Můžeme se domnívat, že teenageři jsou velmi citliví na ocenění – hlavně v oblasti sociální. I když máte dítě, které je opatrné a chová se bezpečně, je pro ně těžké chovat se tak mezi vrstevníky. Ocenění kamarády za to, že dělají riskantní věci, je pro ně velice důležité a může potlačit jejich schopnost hlídat své chování a impulsivitu.

Co bychom si z tohoto výzkumu měli odnést? V první řadě, nepředpokládejte, že vaši puberťáci nedovedou udělat dobrá rozhodnutí jen proto, že to jsou puberťáci. Ve skutečnosti, je zde řada studií, která ukazuje, že adolescenti dovedou ovládat svou impulsivitu lépe, než dospělí (Teslovich, et al., 2013) a že také dovedou lépe odolat riskantním nástrahám, pokud je riziko známé (Tymula, et al., 2012 ). Nicméně, mějme na paměti, že jejich schopnost kontroly může být oslabena, pokud budou mezi kamarády.

Zkrátka a dobře, neztrácejte naději v jejich schopnost se samostatně rozhodnout, ale promluvte si s nimi před tím, než se vypraví ven s kamarády.

 

Další články →