Toužíme po nich. Přesto, že se někdy snažíme sebevíc, nepřicházejí. Jindy se zas objeví zcela nečekaně. Řeč je o okamžicích štěstí. Existuje nějaký návod, jak okamžiky štěstí vyvolat a jak jich mít v životě co nejvíce? Bezesporu ano. Nejdříve si ovšem musíme připustit realitu. Štěstí je věcí našeho přístupu k životu, nikoli toho, co se nám přihodí.
Když bylo C. G. Jungovi pětaosmdesát let, zeptal se ho reportér sobotní přílohy anglického deníku Times na zvláštní otázku. Zněla přibližně takto – Co pokládáte za základní faktory, které v lidské mysli vytvářejí štěstí? Slovutný psychiatr se zamyslel, a pak je jednoduše vyjmenoval. Podíváme-li se na ně s odstupem více než padesáti let, můžeme říci, že jsou stále platné.
Pět podmínek štěstí
Dobré tělesné a dušení zdraví
Není nutné rozebírat. Zkrátka, když mě něco bolí, nejsem zdráv, mám o sebe obavu, jen těžce si užívám pohled na milé sousedy či dobré známky dětí ve škole.
Dobré osobní a intimní vztahy
Právě neuspokojivé vztahy přivádějí většinu klientů do terapie. Vztahy neumíme navazovat, rozvíjet, udržovat či bezbolestně ukončovat, když nám škodí. Chybí nám blízkost, cítíme se osamělí, trpíme pocitem, že nás nemá naše okolí dost rádo. Nerozumíme, proč se k nám naší blízcí chovají špatně anebo se stydíme za to, jak se k nim chováme my. Často, pokud se v terapii podíváme do svých vtahů hlouběji, nacházíme opakující se chybný vzorec, který stále dokola uplatňujeme. Když jej najdeme, může se náš svět vztahů rozvinout a otevřít se šťastným chvilkám.
Schopnost vnímat krásu v umění a přírodě
Možná by se tato podmínka dala rozšířit na schopnost vnímat krásu obecně. Kolikrát za den se zastavíte a pomyslíte si, že vidíte, slyšíte či cítíte něco krásného? Že ani jednou? Přivolejte na pomoc své smysly. Čeho se rádi dotýkáte? Jakou vůni milujete? Co potěší vaše oko? A jakou krásu můžete vnímat sluchem? A jaké radosti vám přináší chuť? Nejen smysly, ale také vaše duše může (pokud budete chtít) vnímat krásu slov, myšlenek, zmíněného umění, pocitů, lidí ve vašem okolí. Že to nejde? Že nedokážete pod temným závojem stresu či tíhy problémů vidět krásu? Pak zvažte, zda není čas zaměřit se na sebe a porozumět tomu, cože se to děje, že krásu vytlačilo z vašeho zorného pole něco jiného.
Rozumné standardy života a uspokojivá práce
Bez peněz to jde ztuha. Bez smysluplné práce se žít dá, i když ne lehce. Zvážíme-li, že v práci trávíme více času než s blízkými, stojí za to se zamyslet, jak moc nás ta naše momentálně baví. Náš pracovní entuziasmus se mění s ohledem na životní etapy a podmínky, ve kterých se nacházíme. Práce, ve které jsme viděli smysl před pár lety, se může časem stát vyprázdněnou nudou. A tady se nabízí myšlenka jiného významného psychiatra. Viktor Frankl se domníval, že štěstí samo o sobě nemůže být cílem našeho života. Nelze o něj usilovat přímo. Štěstí je podle Frankla vedlejším produktem smyslu. Jinými slovy, pokud vidíme v naší práci, v našich vztazích, ve způsobu trávení volného času smysl, pocit štěstí se dostaví sám.
Filosofické nebo náboženské hledisko, které nám pomůže, potýkat se s ranami osudu
Páté, a řekla bych nejdůležitější hledisko. Málokoho v životě nepotká něco těžkého, smutného. V krizi se potřebujeme o něco nebo někoho opřít. Potřebujeme naději, že bude líp. Potřebujeme pokoru a tiché posečkání, než porozumíme tomu, co a proč se nám děje. Ten, kdo věří, že i utrpení může mít svůj smysl, a že jej nelze obejít, má větší šanci na zotavení. Oproti tomu, když setrváváme v křivdě a v pocitu sebelítosti příliš dlouho, můžeme ztratit mnoho drahocenného času, ve kterém bychom se mohli zotavovat a se zatajeným dechem prožívat okamžiky štěstí.
Zkoumejte tedy, jak to vypadá s podmínkami pro vaše štěstí. Vytváříte si je? Můžete pro sebe v tomto směru něco udělat? Jung přidává ještě jednu myšlenku. Štěstí, podle něj, přichází a odchází. Co člověka jednou činilo šťastným, nutně nebude mít stejný účinek jindy. Je třeba brát věci, jak přijdou. S trpělivostí a klidem jít naproti svému štěstí tím, že budeme usilovat o co nejlepší podmínky, které potřebuje, aby nás navštívilo. A to může každý z nás.
Zdroj: McGurire, W., Hull, R.F.C: Rozhovory s C.G.Jungem. Praha 2015.