Žijeme v době, kdy se o emocích mluví, ale tak nějak opatrně. Víme, že je máme, ale často nevíme, co s nimi. Jsou mezi námi i tací, co se domnívají, že nemít emoce, neukazovat je, bývá tou správnou cestou.
Pojďme se na ně podívat. Co nám emoce říkají a k čemu slouží? V tomto a následujících článcích se podíváme na jednotlivé základní emoce. Tedy takové, které prožíváme všichni, ať se narodíme v Čechách nebo na Aljašce.
VZTEK
Vztek. Je to kamarád nebo nepřítel? Jistě si vzpomenete na známá hesla našich rodičů či učitelů. “nevztekej se”, “chovej se normálně”, “mluv slušně”, případně… “moudřejší ustoupí, osel se hádá”. Všechny tyto hlášky nám říkají, že vztek není správný. Jenže vzteku se nikdo z nás nevyhne, patří k nám úplně stejně jako třeba radost.
Představme si dvě postavy, říkejme jim Monika a Michal. Monika často vybuchuje v nekontrolovatelný křik, nadává, osočuje lidi kolem sebe, kdykoliv slyší něco, co jí není po vůli. Michal je kliďas, nikdy neukazuje emoce.
Co mají oba společného? Oba mají problémy se vztekem.
Mnoho lidí si myslí, že lidé, kteří mají problém se vztekem, jsou ti, co křičí a jsou agresivní. Ale potlačování vzteku, neschopnost jej projevit, je také nezdravý způsob, jak s ním pracovat.
Vzteku nejde zabránit. Dostihne nás stejně jako radost nebo smutek. Vztek cítíme, když se nám nedaří něco získat, když někdo zkouší naše hranice, když nás někdo tlačí do kouta. Je to přirozená reakce našeho organismu, která nám říká – pozor, dál už ne. Bohužel, mnoho lidí se stále domnívá, že fungovat bez vzteku je známkou emoční vyrovnanosti. Ve skutečnosti ti, co navenek působí tak, že problém se vztekem nemají, jsou ti, co potřebují nejvíce pomoci.
Proč tomu tak je?
Pokud prožíváme situace, které v nás vyvolají vztek, ale naše reakce tomu neodpovídá, vztek sice potlačíme, ale zůstane v nás napětí, které v lepším případě vyvolá stres. V tom horším se vztek hromadí a my najednou vybuchneme kvůli naprosté drobnosti, něčemu nevýznamnému. Naproti tomu ti, co se vykřičí, za pár minut o ničem neví.
Ať už se vztekem máme jakýkoliv problém, tj. vyjadřujeme jej velmi silně např. křikem nebo skoro vůbec, je dobré začít s tímto problémem pracovat.
Nejefektivnější způsob jak vyjádřit tuto emoci je přeložit vztek do jasného, neobviňujícího vyjádření, které jasně vymezí naše hranice. Toto vyjádření by mělo jasně pojmenovat, že jsme naštvaní a proč, a také co si přejeme, aby se stalo. Ukazuje se, že pojmenování emoce zmírní její prožívání a my jsme tak schopni říci, co opravdu potřebujeme. Jednoduché vyjádření může vypadat “Zlobím se, protože….. Potřeboval/a bych, aby…“ . Vynechte slova jako “TY”, “Nikdy”, “Vždycky”.
Mysleme i na svou řeč těla. Pokud budeme říkat, že se zlobíme a budeme se u toho smát nebo mluvit velmi potichu, druhá strana nemá šanci porozumět tomu, že se opravdu zlobíme. Na druhou stranu, máchání rukama a stoupání si na špičky pravděpodobně druhou stranu vyděsí a přestane vnímat, co skutečně říkáme.
Pamatujme, že vztek je normalní a zdravá emoce. Nepříjemnou nebo nebo nebezpečnou z ní dělá to, jak s ní naložíme.
Další v rubrice emoce →