První ze série článků na téma Proč se lidé bojí psychoterapie?
Pokaždé když se s někým seznamuji, ať již pracovně či soukromě, pozoruji podobné reakce: „Jéé k vám bych měl zajít, ale zatím se ještě držím,“ nebo: „No, ještě na tom nejsem tam špatně.“
Pro podobné postoje mám pochopení. Nesnažím se přesvědčovat, ani když pak celý večer poslouchám dlouhé výčty problémů, které mí noví známí řeší. O psychoterapii panuje obecný předsudek, že jde o pomoc lidem, kteří nejsou duševně zdraví. Tedy, když už psychoterapeuta vyhledám, stvrzuji tím, že se mnou není něco v pořádku. Přiznávám si tak svou slabost a neschopnost si pomoci sám. Především pro mužskou část naší populace, která je vystavena kultu všudypřítomného lehce obhroublého chlapáctví, jde téměř o překážku vlastní důstojnosti.
Tyto mýty jsou sice pochopitelné, ale zcela nereálné. Mohou připravit nejednoho člověka o šanci na spokojenější život. Psychoterapie je totiž cestou k vnitřní svobodě, k pravému sebevědomí, k pozitivnějšímu vztahu k sobě. Pomáhá nám přijmout fakt, že jedinou jistotou našich životů je právě nejistota. Dovádí nás k porozumění, že člověk je spíše živým a stále se měnícím procesem než hotovým produktem výchovy nebo své doby. Ukazuje nám, že právě permanentní změna a nekonečný proces sebepoznávání je plnohodnotnější než sice bezpečný, ale uzavřený životní styl bez vzletů a pádů.
Psychoterapie nám do života vnáší také více rovnováhy. V psychoterapeutickém procesu se učíme naslouchat nejen ostatním, ale také sobě. Zkoušíme znovu a znovu obnovovat důvěru vůči lidem, i přesto, že jsme prošli mnoha zklamáními. Hledáme rovnováhu mezi tělem a naší psychikou. Učíme se přijímat chválu, povzbuzení a především si odpouštět naše slabosti.
Jak říká Carl R. Rogers, zakladatel rogersovské psychoterapie, jde o proces stávání se tím, kým jsem. Je to cesta dobrodružná, tajemná, někdy bolestná. Vede do hloubky a do života klientů přináší trvalé pozitivní změny. Psychoterapie je cesta pro každého, kdo usiluje o změnu ve svém životě, o rozvoj a vlastní růst.
V příštím článku se budeme věnovat další obavě, která nás může napadnout při přemýšlení o psychoterapii: PROBOHA, TEN PSYCHOTERAPEUT DO MĚ VIDÍ.