Když se moji puberťáci kolem desáté ráno konečně vymátoží z postele, vybílí lednici a poperou o poslední čokoládový jogurt, prohlásí otráveně, že za chvíli budou muset do školy, což je naprosto strašný. Pak si změní na Facebooku status na smutný. Nebo jak se to jmenuje.
Jenže s blížícím se koncem prázdnin na nás, pracující rodiče, doléhá síla zodpovědnosti. Už v červnu začínají letní vánoce, alespoň podle mimozemšťana z reklamy. Na konci července na nás v obchodech útočí sešity, pravítka a kružítka. Ze všech úhlů a světových stran. Billboardy naznačují, že teď je ten správný čas koupit boty, aktovku, penál a další školní nezbytnosti za skvělé ceny.
Jako bych sama nevěděla, kdy je prvního září. Jako by nestačilo, že ta moje otrávená zlatíčka musím dovléct do obchodu a donutit je, aby zkontrolovali, co jim ve výbavě chybí.
Coby pracující rodiče míváme permanentní pocit, že nic nestíháme. Nepotřebujeme – pár týdnů poté, co začaly prázdniny, aby nám na každém kroku bylo připomínáno, co všechno od září ještě budeme MUSET. Kolik z nás se v září promění na taxíkáře a vozí děti z kroužků? Hlídá, aby v lednici nebo spíži byla svačina, aby děti dodržovaly pitný režim, kontroluje domácí úkoly, zkouší je z dějepisu, láme si hlavu nad úlohami z matematiky?
V tom shonu a spěchu často míváme pocit, že myslet na sebe, na to, co chceme jen my sami, je sobecké. Ale představte si, že bychom našli sílu to udělat. Nemyslíte, že by děti ocenily spokojené, usměvavé rodiče víc, než energeticky vyváženou, zdravě připravenou večeři?
V tom je právě ten velký rozpor, který mnoho z nás, mámy i tátové, každý den cítí a prožívá. Jak být šťastnými rodiči, které baví práce, kteří chtějí žít spokojeně se svými partnery či partnerkami. A zároveň, jak se vyrovnat s tím, že je na světě spousta věcí, snů a ideálů, které jsme my sami, sami za sebe, ještě nestihli realizovat a přáli bychom si to. Že času, ve kterém to lze stihnout, už zase tolik není. Co s tím pocitem smutku či beznaděje, který nás v tu chvíli může pohltit? To je téma, které mnoho z nás možná řeší a neví, na kterou misku oněch pomyslných vah se přiklonit.
Nejsme v tom sami. Někteří z nás to nevzdávají a mají odvahu se pokusit obě strany vyvážit. My podporujeme ty, kteří se o to znovu a znovu pokouší.
Pro ty z vás, kteří uvítají oporu a chtějí své pokusy o balancování mezi rodinou, prací a sami sebou sdílet, v říjnu otevíráme terapeutickou skupinu. Sledujte Aktuality nebo volejte 732 419 262 (Ivana Šindlerová) nebo 724 213 837 (Jana Chaloupková).