Vybírám několik oblastí, se kterými se v naší poradně v Tavii v Praze setkáváme. Jde o běžná témata, která zažívá v různých životních etapách většina z nás. Ti, kteří přicházejí do psychoterapie, si s nimi chtějí poradit co nejlépe. Potřebují někoho, kdo se na jejich život podívá s porozuměním a nabídne jim nové pohledy na sebe sama. Otvírá se jim tak cesta k řešení jejich problémů a k radostnějšímu životu.
Vůbec si nevěřím
O sebevědomí můžeme přijít velice rychle. Stačí série drobných neúspěchů, trocha kritiky a sebedůvěra je ta tam. I přesto, že sebevědomí nám často bere naše okolí, má většina z nás toho největšího kritika v sobě. Ozývá se pokaždé, když znejistíme. Často jsme ho získali díky naším rodičům, příbuzným či partnerům aniž bychom si to uvědomovali. „Jsi tlustá, zhubni trochu, už to není to, co to bývalo před porodem.“ „Podívej se na kolegu, ten zvládá práci, stará se o děti, a ještě vydělá dvakrát víc než ty.“ „Sice jsi dostala jedničku, ale jen s odřenýma ušima.“ A tak dále a tak dále. Ano, vždy můžeme být schopnější a zvládat náš život lépe. Ale tím, kdo určuje kritéria naší úspěšnosti, bychom měli být my sami. Obzvlášť pokud jsme dospělí. V psychoterapii se postupně učíme, že mnohé, co nám vštěpovali rodiče či partneři už nemusí platit. Hledáme nový koncept sebedůvěry, který stojí na tom, co na sobě oceňujeme především my sami. Méně pak podléháme soudům a hodnocení ze strany našeho okolí, a to nás činí svobodnějšími a sebevědomějšími.
Jsem ve stresu
Stres je nevítaným hostem v životě (troufnu si říci) každého z nás. Často si dělá, co chce, přichází, kdy se mu zlíbí, a my jen lapáme po dechu, křičíme na děti nebo partnery, nespíme, nejíme, anebo se naopak přejídáme. Jak z toho ven? Nejdříve je třeba porozumět zdrojům našeho stresu. V jakých situacích se do něj nejčastěji dostáváme? Je to doma nebo v práci? Je náš stres spojen s konkrétními lidmi? Kdy má nad námi největší moc a kdy jsme jej naopak zvládli? Pravdou zůstává, že každý máme jiné zdroje stresu. V terapii na tyto zdroje nahlížíme. Často nacházíme zapomenuté souvislosti třeba mezi dávným konfliktem s tchýní a bušením srdce při každé rodinné sešlosti. Mezi neúměrným množstvím práce, kterou si na sebe bereme a našim přísným otcem, který nás málokdy pochválil. Pokud tyto souvislosti objasníme, často se přestaneme přepínat či přemáhat a najdeme větší klid v každodenním životě.
Můj vztah je v krizi
Vztahy jsou nejčastějším důvodem, který nás přivádí do psychoterapie. Nejsme spokojeni my, anebo náš partner s námi. Váháme před sňatkem i po něm, prožíváme krize, manipulace a vyprázdnění vztahu. Bolestně prožíváme rozchody či rozvody, setkáváme se s násilím, ať už psychickým či fyzickým. Hledáme cesty jak vztahy udržet anebo sílu z nich odejít. Zdaleka nejde jen o vztahy partnerské ale také vztahy s dětmi, s rodiči, s přáteli, s kolegy na pracovišti. Všem těmto životním situacím je blízké téma vlastních hranic. Kam až necháme ty druhé vstupovat za naše hranice a také kam až vstupujeme my. Často se stává, že v euforii začínajících vztahů nabídneme více, než jsme chtěli a pak se už těžce stahujeme zpět.
Tím nejdůležitějším vztahem, který se pak promítá do všech ostatních, je ale především náš vztah k sobě a na ten se v psychoterapii zaměřujeme především. Pokud se nenávidím a obviňuji se za sebemenší chybu, pak budu nejspíš uplatňovat stejná kritéria na mé nejbližší. Pokud se naučíme být k sobě laskaví, snadněji přijímáme i ostatní a naše vztahy mohou fungovat zdravěji.
Cítím se osamělý
Říká se, že každý je svým způsobem sám. To ale nemusí nutně 
znamenat, že se cítí osamělý. „Slavila jsem narozeniny, všude lidi, dárky, dobroty a mě se chtělo brečet. Nikdy jsem se necítila tak sama. Kdybych z té oslavy odešla, nikdo by si toho nevšiml.“ „Cítím se úplně osamělý i v těch nejintimnějších chvílích s manželkou. Jako bych nic necítil.“ Pocit osamělosti se do našeho života vkrádá nenápadně. Často v naprosto neočekávaných situacích, kdy jsme paradoxně obklopeni těmi, které máme rádi nebo prožíváme úspěchy. Osamělost volá po vysvětlení, po nalezení své příčiny a hledání cest, jak z ní ven, ať už hledáním nových přátel, oživováním vztahu k partnerům či k sobě.
Co mají všichni společného
Témat, se kterými klienti a klientky přicházejí, by se jistě našla celá řada. Přicházíme o naše blízké, hledáme smysl života, cítíme nespokojenost a nevíme proč, zotavujeme se z náročných vztahů…
Co však spojuje všechny lidi, které v poradně potkávám, je jejich rozhodnutí, něco se svou situací dělat. Motivuje je touha po změně a víra, že to je možné. Na změnu není totiž nikdy pozdě. Potkávám aktivní sedmdesátníky, kteří si po životě plném sebeobětování začínají plnit své sny i mladé lidi, kteří tuší, že pokud něco nezmění nyní, může být jejich život za pár let katastrofa. Každý máme schopnost žít svůj život podle sebe, jen se to někdy příliš zamotá. Důležité je nerezignovat, vždyť ať už se nám v životě stane cokoli, záleží především na tom, jaký k situaci zaujmeme postoj. A to je velmi dobrá zpráva.
Takže, pokud Vám některé z popsaných témat připadá povědomé a nebo máte jiné, které Vás trápí, zkuste psychoterapii. Třeba u nás v Tavii.