Před časem mi jeden klient přeposlal článek z lifestylového online časopisu pro ženy, který popisoval pět situací v životě muže, které jej spolehlivě dokáží rozložit. Redaktorka uváděla životní zlomy jako je narození dětí, ztráta zaměstnání, rozchod či krize středního věku. Popisovala, jak muži tyto situace typicky prožívají, a s jakými obavami zápasí. Z psychoterapeutické praxe vím, že snaha o zobecňování není příliš k užitku. Každý člověk přeci prožívá svůj život a jeho výzvy a radosti jinak. Přesto nabízím několik tipů mužům, kteří by chtěli některými životními změnami projít s větším klidem a nadhledem. Tak pojďme na to.
Změna je jediná jistota, o kterou se lze opřít
Jak radí v jedné básni Rainer Maria Rilke: „Jdi jen prostor za prostorem a v žádném z nich se nezabydluj.“ Jinými slovy, přijměte fakt, že vy, vaše partnerka, vaše pracovní situace i vaše potřeby se po celý váš život budou permanentně měnit. Je třeba to nejen akceptovat, ale zároveň se naučit se změnou zacházet a uvítat ji jako svého stálého životního průvodce. Boj s ní je totiž marný. To, co jste očekával od života ve dvaceti, často vezme po čtyřicítce za své a je to tak v pořádku. Průběžně se objevují nové cíle a dosud neobjevené touhy, zároveň ubývá energie. Pokud tedy žijete v páru, nezapomeňte o vašich změnách mluvit a také naslouchat měnícím se potřebách vašeho protějšku.
Změny se ve vás ale nejspíš odehrávají každodenně. Rozumíte vždy svým emocím? A chápete signály, které vám posílá vaše tělo třeba v podobě mrazení, nervozity okolo žaludku nebo slz při sledováni filmového hrdiny? A vnímáte vůbec své emoce? Přeci jen emocionalita je tradičně stereotypně vyhrazena v naší kultuře spíše ženám. Přesto, nemusíte zrovna hlásit svému šéfovi, že jste smutný, nebo že zuříte. Zkuste více vnímat, co se děje na pozadí vaší racionality, a jak byste se tvářili, kdybyste se nemuseli ovládat. Může to být klíčem k porozumění nejen sobě ale postupně i vašemu okolí.
Otcovství?!!?
Někteří už to máte za sebou, jiné otcovství teprve čeká a některých se týkat nebude. Otcovství přináší mnoho pochyb, obav a výzev. Je krásné stejně jako může být děsivé. A to nejen díky obavám o děti, jejich zdraví a budoucnost, ale také díky strachu ze sebe, ze svého chování vůči vlastním potomkům nebo třeba pochybnostem, že přijdu o privilegované prvenství u své partnerky.
To jakými jsme rodiči, ovlivňuje do značné míry naše vlastní zkušenost z dětství. I ti nejspokojenější z nás jistě zažili nějaké hádky rodičů nebo si odnesli pocity nepochopení, obzvláště z dob puberty. Co potom ti z vás, kteří zažili bouřlivý rozvod rodičů, vyrostli v prostředí spojeném s násilím či velkým tlakem na výsledky, přišli o některého z rodičů v útlém věku, anebo je ovlivňovala psychická nemoc rodičů! Většina z vás se jistě snaží být dobrými rodiči, i když to někdy nevychází. Pokud se chcete vyvarovat zbytečných chyb, zkuste si odpovědět na pár otázek:
Co jste na svém otci v dětství nejvíce milovali a jak to přenášíte do vztahu se svými dětmi?
V jakých situacích jste si říkali, nebudu nikdy jako můj otec? A daří se to?
Za co jste otci vděční a v čem byl pro vás vzorem?
Kdybyste mu mohli dát jen jednu radu, jaká by byla?
Pokud budete přemýšlet nad těmito otázkami, snadněji se vyhnete tomu, že vaše rodičovská role bude ovlivněná tím, abyste nebyl, anebo naopak byl jako váš otec. Zkuste si najít vlastní cestu ke svým dětem, která není zatížená vašimi negativními zkušenostmi z dětství. Vytvořte si odmala společné rituály, kde jste jenom vy a děti. Přemýšlejte nad tím, co byste ve stáří od svých dětí chtěli slyšet. Pokud je to něco jako: „Tati, jsi třída, nikdy jsi nás nenechal na holičkách a vždycky jsme měli pocit, že ti můžeme věřit,“ tak potom se ptejte, co pro to můžete udělat dnes, zítra nebo za týden.
Bezmoc bez práce
Ztráta zaměstnání nás může postihnout kdykoli. Jsou situace, kdy to může přijít i vhod. Častěji jde ale o velkou výzvu, která útočí na část identity mužů spojenou s živitelstvím rodiny. I přesto, že ve většině rodin vydělávají oba partneři, a je také čím dál více rodin, které živí pouze ženy, přetrvává v mužích pocit, že by měli rodinu zabezpečit, ať už to znamená cokoli. Nezaměstnanost nebo neúspěch v práci tak mnozí mohou prožívat jako selhání spojené s pocity bezmoci a ztrátou sebevědomí. Jindy se ohlásí sebelítost nebo zlost, kterou většinou odnesou ti nejbližší. Nezřídka bývá poblíž nějaká ta lahev alkoholu, nebo jiná utěšovadla a vlastní sebeobraz je za pár týdnů v ruinách. Takže co dělat, když se ocitneme na pracovní dlažbě?
Lída Baarová v dokumentu o svém pohnutém osudu parafrázuje svého otce, který jí do života dal důležitou radu. Zněla přibližně takto: „ Běž, a když tě srazí na kolena, zvedni se a jdi dál.“ Podobně, Winston Churchill hlásal heslo: „Nikdy, nikdy se nevzdávej.“ Jinými slovy přijít o práci není slabost ale realita, která se čas od času děje na dnešním bouřlivém pracovním trhu každému. Vezměte tuto výzvu jako impuls k přemýšlení o tom, co byste vlastně dál se svým životem chtěli dělat. Možná je čas na změnu oboru? Nebo pauzu pro vyčištění hlavy? Seberte odvahu a pohovořte o svých pocitech doma s rodinou. Možná i partnerka více ocení upřímnost spojenou s obavami než siláckou kamufláž a ráda vás, nejen finančně, podrží. V podobných situacích můžete také vyhledat karierového kouče, který s Vámi projde celý dosavadní profesní život, vaše silné stránky, zájmy, odbornosti a pomůže vám s restartem. Karierový koučink poskytujeme v Tavii anebo jej najdete na www.ekscr.cz.
Ještě jedna rada na závěr. Pozor na to, že síla a slabost někdy vypadají na první pohled úplně stejně a lehce si je můžete zaměnit.
Tak ať se daří a přeji kurážnou cestu životními změnami.